Svět je obydlen skutečně různými lidmi. A pochopitelně nejenom lidmi, ale i jinými živými tvory a vegetací. A to znamená, že se v různých koutech světa různě žije. A nikdy neuškodí, když člověk odjinud pozná, jak to chodí někde mimo jeho domovinu. Ne proto, abychom se po světě opičili nebo mu naopak vnucovali své vlastní představy o životě, ale prostě proto, abychom se inspirovali. Z čehož může vzejít i leccos dobré.

Já osobně jsem třeba procestoval sice relativně málo zemí, zato však zemí, které obvykle stály v otázce poznání za to. Zejména pokud se pak budeme bavit o Africe.

Že se domníváte, že nám černý kontinent vlastně nemá co nabídnout, protože je zaostalý a ti, kdo v něm žijí, tak nemají čím pozitivně ovlivnit život nás z pro změnu nejvyspělejší výspy světa? Mýlíte se. I skutečně prostí, chudí a nevzdělaní Afričané nám mají co nabídnout, o těch vyspělých pak ani nemluvě. Jenom je to poněkud specifická nabídka.

Co že jsem se tedy třeba přiučil při cestování po Africe?

Například ‚neuvěřitelnou‘ věc, že peníze nejsou v lidském životě vším. Určitě jsou důležité, určitě je dobré je mít, ale to proto, aby se za ně něco důležité nakoupilo. A když peníze jsou, je to dobré, ale když nejsou, svět se pro to nezboří. Daleko důležitější je totiž rodina a přátelství, díky čemuž se mnohem snadněji zvládá i situace, v níž by se klasický našinec věšel.

Nebo to, že děti nejsou automaticky přítěž a neničí nikomu život, jak je to nejednou bráno u nás. Protože děti jsou budoucnost. Až tyto vyrostou, bude přece nebo snad líp než dnes.

Nebo to, že vlastně není třeba předhánět se v tom, co vlastníme, že nemusíme mít nezbytně všechno, a to v té nejvyšší kvalitě a nejmodernější. Protože nemáme-li naprostou většinu onoho pozlátka civilizace, vlastně jsme úplně stejní lidé. Jenom možná tak nějak lepší. Protože si nezávidíme.

A to i u nás stojí za úvahu.